zsusza
pitu47:
to je o tej Libuske, ktora sa zanho vydala, lebo vysehradske zvony zvonili : TA RADA DA 😖
Dalimilova Kronika, Kapitola II.
V srbském jazyku jest země,
jiež Charvátci jest jmě.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jmě bieše Čech.
Ten mužobojstva sě dočini,
pro něž svú zemi provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro něž jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
již jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jiež bieše Charvátici jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dietky své na pleci nesa.
A když dlúho lesem jide,
k velikému hvozdu příde.
Tu sě stešče čeledi jeho.
I vece Čech: „Ach, běda skutku mého,
že jste vy pro mě v tejto núzi
a jsú pro mě váši domové hustí luzi.“
I vece Čech k svému sboru:
„Podejděm pod tuto hóru!
Dětem a skotu otpočinem
a snad sě tuto s túhú minem.“
Zajtra u pravé zóře
by Čech sám sedm na tej hóře,
s niež všichnu zemi ohleda
a dále jim jíti neda
řka: „Mámy zemi po své vóli,
budú nem sde plni stoli,
zvěři, ptákóv, rýb, včel dosti,
ot nepřátel dosti tvrdosti.“
Jako by sě dnes na púšči stalo,
kdežto by jim nic nepřěkážalo.
Ale s té hory na zemi zřechu,
pro to tej hóřě Říp vzděchu.
Prvé chleba nejmějiechu,
jedno maso a ryby jědiechu.
Prvé léto laz vzkopachu,
druhého léta rádlem vzórachu.
Ale že jich starostě Čech diechu,
proň zemi Čechy vzděchu.
